Jmenuji se Lucie Schwarzová Schattauerová.

V hudbě a tanci jsem prožila celý svůj dosavadní život.

Narodila jsem se pod ohnivým znamením Lva do muzikantské rodiny a věřím, že do rytmu hudby jsem se vrtěla už u maminky v bříšku.

Dětství jsem strávila ve společnosti dvou sester, se kterými jsme se předháněly, která z nás zavrtí boky v rytmu orientu lépe, tak jak jsme to viděly u maminky, která navštěvovala kurzy tance a ve své tvořivosti šila nádherné třpytivé kostýmy.

Ještě dnes tajím dech, když si vzpomenu na její tanec se zapálenými svíčkami v rytmu pomalé melodie a v hluboké tmě.

Po čtyři roky jsem střídavě navštěvovala kurzy orientálních tanců a tančila na vystoupeních, jak se skupinou, tak samostatně.

Za velký zlom v životě považuji porod dcerky, mohu ho osobně nazvat malou smrtí a pomalým znovuzrozením do jiného života. Přehodnotila jsem veškeré své názory, myšlenky a věci, které mají význam. Znovuzrodila jsem se – tělem i duší.

Ještě na mateřské jsem nastoupila výcvik Loona dance – lektorky.

O Loona dance jsem se dočetla v Pravém domácím časopisu, jeho koncept a tanec jako takový mě zaujal. O rok později jsem se znovu začala zajímat hlouběji o tanec a možnost jak ho předávat ženám. V tu chvíli se mi znovu objevila cesta Loony, vlastně už ani nevím jak a kde. Našla jsem webové stránky a zjistila, že je možnost přihlásit se na roční lektorský výcvik.

Hlodalo mi to v hlavě asi měsíc a pak jsem se prostě jeden večer odhodlala, o půlnoci jsem vyplnila a podepsala přihlášku (vlastně jsem v tu chvíli ani neznala svojí hodinu narození a jen tak jsem jí tipla, zvláštní, že jen o hodinu nepřesně) a odeslala jsem. Děkuji této cestě.

V průběhu studia jsem si uvědomila, že i špatné pocity je důležité nepotlačit a zvědomit si je. Přijmout je, vědět o nich, procítit jemně a s láskou k sobě samé. Znovu jsem začala vnímat sama sebe a později i své okolí, tak hluboce, jak jsem jen dokázala.

Hluboce ve mně již dlouho rezonovalo téma „Světlo ve tmě“, bylo to něco, co jsem prožila. Dostala jsem se za svůj život několikrát z temnoty na světlo a temnota mi již několikrát poskytla čas a bezpečí k vlastnímu růstu a zamyšlení. Zvláštní, že mi nějak zarezonovalo na jednom víkendu v Looně, že karta, kterou jsme dostali, je naše cesta, naše jedinečnost a naše jméno. Vlastně ani nevím, jestli to tak bylo řečeno, nebo to tak bylo řečeno jen mně. Dostala jsem jméno Nuit. Bohyně nebe, jejíž jméno znamená Noc a je symbolem pro znovuzrození (jak příhodné). A pak jsem to po roce až neskutečně dala dohromady, samotnou mě to rozesmálo. Lucie = světlo, Nuit = noc (tma?). A zase světlo ve tmě. Přijala jsem tedy. Lucie Nuit.

Miluji…

Běhání po lese, vůni kouře z táboráku, spaní pod hvězdami v chladném nočním vzduchu, zvířata a jejich komunikaci, tanec a hudbu, zpěv v nočním tichu u ohně, zamilované písně, které až trhají srdce, koupání ve studené řece, brouzdání rosou, hlubokou lásku a pevnost rodiny.